Větrolam

14 července 2009

Mistrovský kousek na Salze ;-)

Jelikož jsem si prohlížela fotografie mého kamaráda Michala z naší společné dovolené na Salze, zjistila jsem, že perfektně zdokumentoval jeden z našich nejnáročnějších sjezdů jednoho opravdově povedeného a děsivého válce. My s Petrem jsme se snad jako jediní dostali z tohoto válce suší (ovšem relativně, pokud nepočítám stříkance mas vody při průjezdu :). Tak jsem se s vámi chtěla o ten náš zážitek podělit, a nemusíte šestřit chválou, jak jsme šikovní :). Povšimněte si prosím nejprve mého smějícího se ksichtíku, posléze soustředěného, pak trochu vyděšeného se zaťatými zuby a zatnutými všemi svaly a nakonec sladké opojení nad vítězstvím :).







all photos by Evka a Michal Greplovi

08 března 2009

Gumovník alias Synadenium grantii

Jsem velký obdivovatel krásy orchidejí. Asi si říkáte, proč tu píšu o orchidejích, když nadpis tohoto příspěvku je úplně o jiné rostlině. Ale všechno se vším souvisí, jak jistě víte :-). Asi před dvěma či třemi roky jsem dostala od kamarádky Katky dárek - rostlinku s názvem gumovník. Byla malinká a roztomilá. Katka říkala, že ostatním známým docela bujně roste, ale že jí ne, tak že prý uvidím. Ale Katčiným rostlinkám se nějak nedaří všeobecně, asi to bude špatnými dispozicemi bytů, kde bydlí. I když pan Kaktus by mohl vyprávět ;-). Nu. Dispozice našeho bytu, světelné podmínky, světová strana a nevím co ještě...á.. samozřejmě má skvělá péče :-) zapříčinila, že gumovník rostl a rostl. Až z něj najednou byla metr a půl vysoká rostlina. Do té doby, než jsem si domů přinesla další úžasný exemplář nejedovaté orchideje - vidíte, už jsme u nich :). To slovíčko nejedovaté tu nepíši jen tak. Zkrátka na okně s orchidejemi a jiným rostlinstvem včetně gumovníku jsem už nějak nebyla schopná najít ani ždibíček místa pro novou, krásnou a nejedovatou orchidej. Tak jsem se rozhodla, gumovník se bude stěhovat na jiné okno. Zároveň jsem si říkala, že ho zastřihnu, aby se mi krásně rozkošatěl. To by nebylo tak strašné, kdybych si nejdřív instrukce k tomuto aktu vyhledala na netu. Prostě jsem vzala nůžky a ušmikla horních 30 cm rostliny. Z té okamžitě vystříkla bílá míza a rázem jsem ji měla po celých rukách. Tak divně lepila, hlavně jak schla. Rychle jsem si ji šla smýt, ale moc se ji dolů tedy nechtělo. Ale ničemu jsem nevěnovala pozornost. Dostala jsem chuť na kousek toho úžasného dezertu od babičky, který jsme s sebou dostali do Brna....pomalu si tak jím, uždibuju kousky...a najednou to začne. Šíleně mě začne pálit koutek rtů. Po chvíli celé rty. Poté i jazyk. Nechápu co se děje. Pak se mi někde vzadu v šedé kůře mozkové začne vybavovat vzpomínka na onen večer, kdy mi Katka přinesla dárek, malý roztomilý gumovník. O ještě někde víc vzadu si začínám uvědomovat, že snad možná dokonce mluvila o tom, že si mám dávat pozot při manimulaci s ním, že je jedovatý...!!! Aaaa!! Jdu si vyplachovat ústa, ale nepomáhá. Pak mi Petr poradí, ať si vypláchnu pusu nějakým detergentem (pro nechemiky-jar, mýdlo nebo cokoliv, co normálně zbavuje mastnoty). Tedy řeknu vám, že tekuté modré mýdlo Ocean chutná naprosto odporně. A tuhé mýdlo v puse je sice lepší, ale taky nic moc. No, asi s tím víc nenadělám, musím počkat až to přejde. V koutku rtů už se mi vyklubal krásný puchýř. Jdu na net a zjišťuju, že kytka je opravdu jedovatá a že nejsem sama s podobnými zkušenostmi. Stejné příznaky: pálení a puchýře na kůži, pálení rtů a jazyka, pálení očí (i bez kontaktu s mízou, to se snad i vypařuje??). Ještě že jsem si nechytla do oka, může to prý i ochromit oční nerv. Bezva. No příště si raději přečtu vše na netu, než se pustím do manipulace s exotickými rostlinami a vám radím to samé :). Vzala jsem si prášek na alergie a doufám, že rychle pomůže. Hezký večer aspoň vám...
PS: Těch horních 30 cm rostlinky mi zbylo, dá se zakořenit, má někdo zájem? ;-)

02 října 2008

Už je to za námi :)



Kdo by se chtěl kouknout na naše svatební fotografie ať mrkne sem.

04 června 2008

Bouře na dálnici

Jeli jsme včera po dálnici směrem z Prostějova do Brna a přihnala se šílená průtrž mračen. Jeli jsme snad rychlostí 20 km v hodině, stěrače kmitaly jako o závod a i tak nebylo vidět na víc než pár metrů. Do toho začaly padat kroupy, tak jsme raději zajeli pod most a schovali se tam. Nechtěli jsme riskovat důlky v kapotě, jak jsem to viděla například na havířovských autech před několika lety (možná si vzpomenete, bylo to i hojně diskutováno v médiích, kroupy o velikosti pěstí rozbyly a poničily vše co mohly, hotová Sodoma). Nebyly jsme sami, kdo měl z krup strach a tak se nás pod mostem mačkalo hodně. Na fotce můžete vidět valící se vodu z potrubí pod mostem, skoro to vypadalo, že se každou chvílí přetlakem utrhne...vpravo dole pár krupek :)

02 června 2008

Cesta Laosem

Mám výčitky, že jsem na své stránky dlouho nic nedala. Taky lidé kolem mě mi naznačovali, že bych s tím měla něco udělat :). Tak se snažím polepšit. Chtěla bych se s Vámi podělit alepsoň o pár fotografií z mé cesty po Laosu, kde jsem byla minulý měsíc. Obrázků mám velmi mnoho, je těžké něco vybrat, tak jsem Vám chtěla ukázat alespoň místní lidi. Jsou moc milí, usměvaví, děti jsou ostýchavé a nikdo neumí anglicky :). Takže domluva rukama nohama. Tož pokoukejte:

i vesnické chudé děti mají své hračky

mnich na motorce

milíř na dělání uhlí

holčička při koupání v řece

vesnické děti

výhled na řeku

místní dobytek :)

místní typické vesnické obydlí, kamenné domy mimo města mají jen lidé z bohaté vrstvy

děti se o sebe navzájem starají

vesničanka ve svém obydlí

vesničanka se svými dětmi

Místní omladina

Paní v jednom z větších měst v Laosu, v Savannakethu, dříve koloniálním městečku

Náš průvodce Sone, jako jeden z mála uměl anglicky a tak nás mohl provázet a všechno nám vysvětlit, velice milý a usměvavý člověk :)

fotos by L.Švardalová c

15 dubna 2008

Novy rok

Vsechny zdravim z dalekeho Bangkoku!! Je tu silene vedro, sviti slunce, na snidani jime olihne a podobne morske potvory. Slavi se tu Novy rok. To vypada tak, ze se na ulicich 3 dnz v roce (obvykle 13.16. dubna) vsichni polevaji kyblema vody, strikaji vodnima pistolema a z hadic a na tvar si mazou jil, a vlastne nejen na tvar, ale i za krk a vsude mozne. No a vlastne ne jen sobe, ale hlavne vsem turistum. Takze to vam teda povim, to bylo neco prijet z letiste do centra s tezkyma vecma a hned dostat takovou sodu. Jil v ocich trosku skrabe a mezi zubama taky nic moc :). No a ke vsemu tomu centrum toho deni je na ulici, kde bydlime, na nejznamejsi ulici pro turisty v Bangkoku, na Khao San. Primo pod nasim hotelem je podium, kde se teda deji veci :). Ale lide jsou tu presto naprosto mili, usmevavi a se vsim vam radi pomuzou a poradi. Tak se zatim mejte a opatrujte se, papaaaa Lenka

PS: Nepoznam tady v tech jejich silenych pismenkach na klavesnici pismenka jako dlouhe aaaa apod. asi je tu vlastne ani nemaji, takze bez diakritiky :).
Jo a tohle me stalo spoustu penez, takze pohledy necekejte, to mate misto toho :))))).
Jo a nebojte, vsechno fotim a neco i tocim, tak se mate na co tesit :).
papaaaa

21 března 2008

Velikonoční hádanka

Kdo přijde na to, co je na obrázku??? :) Jinak přeji pěkné Velikonoce...


foto L. Svardalova

07 března 2008

Prohlídka nejznámější vily v Brně

Nic jsem raději nečekala, a byla jsem mile překvapena. Tak už to bývá :). Vstupné do vily Tugendhat (150/zlevněné 60,-) se prodává sice v nevzhledné garáži, ale zbytek domu stojí za to vidět. Celý dům stojí na kovové konstrukci z pilířů protkaných celou budovou. Autor nebyl architekt, ale pouhý šikovný kameník. Vchod je na úrovni silnice před domem, ale dále hlouběji se vila noří ještě dvěma patry pod terén směrem do zahrady. Všechno musí působit, jako byste byli zároveň uvnitř vily i vně ní. Lehký dojem. Vysoké dveře až ke stropu a obložení stěn z vzácného dřeva, travertinová dlažba a parapety, onyxová stěna z Asie (v té době stálo postavení běžného rodinného domu kolem 50 000,- korun, stěna již v té době stála asi 200 000,-, celá vila díky drahým materiálům a speciální konstrukci přišla v té době asi na 5 000 000,-), stahovatelná obří skleněná okna (v původním stavu několik cm tlustá s antireflexní úpravou), zimní zahrada s jezírkem, krásný výhled na Brno a do zahrady apod., to všechno působilo ohromujícím dojmem. A navíc slečna průvodkyňě byla milá, usměvavá a pěkně vykládala. Ve večerním šikmém zapadajícím slunci působí vila velice elegantně a kouzelně. Nejspíš nejlepší čas na prohlídku. Pár fotek z návštěvy...

Návštěvníci :) poznáte je?

výhled z ložnice

koupelna se dvěma umyvadly a dvěma záchody, otvíratelné stropní okýnka...

schodiště z travertinu

jídelna

obývák v pozadí se zimní zahradou

pracovna s knihovnou a se sejfem vestavěným do skříně (vpravo vzadu v rohu)

zátiší s klavírem

průsvitná onyxová stěna ve večerním šikmém osvětlení

dvojportrét :)

výhled ze zahrady na vilu

Foto: L. Svardalová

15 února 2008

Po minulém nezdaru jsme se vydali s lidmi z Moravského zemského muzea opět do terénu s nadějí na větší úspěch při hledání vltavínů. Bylo krásně zataženo, takže slunce nedělalo ostré stíny, navíc bylo kolem nuly, takže bahno nebylo měkké a nelepilo se na boty. Štěrky byly k tomu všemu pěkně omyté.
No a úspěch to byl, protože po dvou hodinkách strávených na lokalitě jsme našli tři vltavíny. Ale nejlepší na tom všem je, že jeden z nich jsem našla já :). Konečně, po tolika letech snažení se. Úlovek je to krásný, na moravské lokality obzvláště. Navíc je i docela velký. Však samo posuďte.

Našli byste zde vltavín velký asi 1 cm??

Tenhle je už lépe vidět

Šťastná nálezkyně :)

Je opravdu zelený?

Foto: L. Švardalová, S. Houzar

11 února 2008

Na moravských vltavínech

Má touha po nálezu vltavínu opět vzrostla a tak jsem zorganizovala výlet v okolí Třebíče za účasti odborníků ve vltavínonosném terénu dr. Houzara a M. Vokáče. Na první lokalitě, kde byl zároveň nalezen první moravský vltavín, proběhl krátký výklad a hned následovalo hledání sklíček. Povrch byl krásně opršený, takže naše naděje byly vysoké. Bohužel, jak se později ukázalo, původně námi blahoslavené krásné počasí nám zábránilo v nálezu vltavínů. Ostré slunce vrhalo ostré stíny a tak každý kus štěrku a zaječí bobky vypadaly jako námi vytoužený vltavín. Oči se brzy unavily a tak i po několika hodinovém maratonu na třech lokalitách a v hojném počtu 9 lidí se nám nepodařilo žádný vltavín najít. Tak snad zase někdy příště :).

Odborný výklad na první lokalitě


Druhá lokalita

Poslední lokalita

foto: L. Švardalová